Filipojakubská noc

Pálení čarodějnic (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine - keltsky zářící oheň) jsou označení pro noc z 30.dubna na 1.května. Je to velmi starý, původně keltský  a dodnes dodržovaný  lidový svátek.

Je to slavnost  slunovratu.

K předvečeru křesťanského svátku Filipa a Jakuba se váže řada zvyků a symbolických činností. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti

K lidovým tradicím a zvykům patřilo a mnohde patří to, že  Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat - u nás jsou takovým známým místem např. Petrovy kameny v Jeseníkách, kde se měly slétávat čarodějnice na svůj rej.

Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Bylo u toho nutné mít při sobě květ kapradí, posvěcenou křídu nebo hostii.

Některé obyčejej sou zcela praktické třeba jarní úklid, jiné zvyky patří k vítání jara – stavění májů, zdobení domů zelenými haluzkami.

Vymetala se nečistota z chlévů a obydlí, vyklizené prostory se zdobily zelenými haluzemi, pokud možno pichlavými, zabraňujícími vstupu nečistých sil.

Stavěly se máje na návsi i před domy pod okny nebo na dvoře a po západu slunce se pálily čarodějnice.

Říkalo se, že vůdce temna, ďábel může uplatňovat svou moc na zemi prostřednictvím čarodějnic. 

30.dubna večer se lidé scházejí, zapalují ohně   - původně tento zvyk měl sloužit na ochranu před zlými bytostmi - duchy a démony.

V předvečer ohňových slavností obcházela mládež jedno hospodářství po druhém a sbírala dřevo. Na oheň bylo třeba shromáždit devět druhů dřeva a nikdy nesměl chybět jalovec. Hranici s panákem, znázorňujícím čarodějnici, zapaloval vždy muž, který se poslední ve vsi oženil. Aby se vesnici vyhnul požár, muselo kolem ní zaplát sedm ohňů. Od dohořívajících polen se pak zapalovaly pochodně, se kterými chodili lidé do okolních luk a polí.Tam s nimi tančili a zpívali, aby zahnali nečisté síly.

Před "uhranutím" čarodějnicemi se venkované bránili různými praktikami. Před vrata domu i chléva se například položily narýpané drny. Dříve než mohla čarodějnice vstoupit do stavení, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její zlá moc pominula. Domy se kropily svěcenou vodou, před vrata se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila. Mládenci také na zahnání čarodejnic práskali bičem nebo stříleli z pušek.

Dnes lidé třeba symbolicky nakreslí nebo napíšou své " zlo", kterého se chtějí zbavit a spálí je v ohni-očistí se plamenem a vstoupí do nového období.

Hlavně je vždy dobře, když se lidé v dobrém sejdou a popovídají si a stráví společné chvíle.

Zdroj - Wikipedia

Encyklopedia Magica